„Ve vašem případě by bylo ideální vyloučit nebo výrazně omezit mléčné výrobky a cukr“. Hana se rozhodla vyzkoušet neobvyklou radu, leč musela se vypořádat s nečekaným překvapením: v normálním obchodě neměla kromě vody, zeleniny a luštěnin pro svou “dietu” co koupit. Přesto se nevzdala a zkusila vystačit i s tím málem, které český trh ještě nedávno poskytoval. Seznamovala se s neobvyklými potravinami v obchodech se zdravou výživou a cvičila pevnou vůli při nahrazování tradičních sladkostí sušeným ovocem, ale hlavně vlastnoručně vyráběnými zákusky slazenými výhradně obilnými slady či sirupy. Výsledek ji samotnou překvapil. Věčné kašle, rýmy a záněty průdušek začaly ustupovat. Nový životní pocit se natolik lišil od toho starého, že osobní zkušenost přijala jako výzvu k novému životnímu poslání. Tak začal vznikat projekt Albio…

Albio se skládá dnes již ze sedmi provozoven: 1. a jediná restaurace v ČR, 3 prodejny s biopotravinami a přírodní kosmetikou, z 1. certifikované biopekárny v Praze, informačního centra a přednáškového sálu. Vše v nich se točí okolo ekologického a zdravého způsobu života. Značka “bio” na potravinách znamená, že tyto potraviny byly vyrobeny bez umělých hnojiv, pesticidů, geneticky modifikovaných organizmů, bez týrání zvířat, hormonálních látek, antibiotik a bez chemických vylepšovadel chuti, barvy či vůně…

Když se nám celý projekt rodil v hlavách, hnacím motorem byla představa, že mezi námi žije hodně lidí, kteří by chtěli jíst zdravěji a chovat se šetrněji k přírodě. Ze zkušenosti jsme znali jejich pocity … je to moc složité, nevím, jak to uvařit, zabere to moc času, a hlavně, co je zdravé, není dobré a ještě hůře to vypadá. Albio chce vyvrátit tyto mýty a zpřístupnit lidem biopotraviny, jejich vaření, ale třeba i třídění odpadů, zdravé těhotenství, ochranu zvířat a hlavně přirozenou imunitu, kterou máme všichni ve vlastních rukou. Proto se u nás konají přednášky, informační centrum s knihovnou je přímo v restauraci, netajíme recepty a víme, že mnoho lidí se díky naší restauraci přestalo bát zdravého jídla a hlavně nechali se inspirovat i pro domácí vaření!

Hanka Zemanová - duša komplexu ALBIO

Na zrodu projektu Albio centra se podílely tři okolnosti: moje změněnou stravou překonané zdravotní problémy, studium občanské výchovy na vysoké škole (Hana Zemanová je vystudovaná učitelka francouzského jazyka a občanské výchovy), které mne přivedlo k ekologickému myšlení, a můj manžel. Řídil daňové oddělení velké české poradenské společnosti a chodil domů čím dál častěji unavený a otrávený s tím, že žije naprosto schizofrenním způsobem života a že tak trochu ztrácí pojem o smyslu svého počínání. Když se jeho pocity z práce propojily s mými zdravotními a ekologickými, našel odvahu pro totální změnu. Vzdal se lukrativní pracovní pozice, podíl ve firmě prodal a šli jsme do projektu Albio společně. Osud, ve který tolik věříme, nám nahrál setkání s lidmi, kteří chtěli spolu s námi financovat celý projekt . Máme samozřejmě i úvěr a investovali jsme veškeré úspory naše i našich rodin. Jen rozjezdový projekt v Truhlářské si vyžádal investici 22 miliónů korun! Dali jsme se na dlouhý běh, zatím spíše investujeme, ale zájem lidí převyšuje naše očekávání. V bio sektoru nejde rychle vydělat peníze, je to jako v přírodě - stromy jsou dnes modifikované, aby nesly ovoce hned 1. sezónu. My chceme žít jinak a věříme starým odrůdám jabloní, které nesly ovoce až po několika letech, za to zdravé, šťavnaté a pro několik generací.

Vyškolili jsme si mladé kuchaře, kteří měli o netradiční druh vaření zájem a získali jsme i jednoho zkušeného kuchaře z Holandska. Naši pekaři absolvovali dvouměsíční stáž v Německu, kde má biostravování dlouhou tradici. Nejtěžší bylo ale opravdu vymyslet receptury na zdravé “sladkosti”, zvláště když jsme chtěli, aby byly co nejlépe stravitelné, přístupné i alergikům či diabetikům a hlavně všem, kteří chtějí občas mlsat a zároveň zůstat v dobré kondici. Naše sladkosti neobsahují cukr ani umělá sladidla, většina z nich ani vejce a mléčné produkty a pečou se z celozrnné špaldové mouky. Pro zákazníky nabízíme veškeré informace o složení výrobků, aby mohli mít stejnou jistotu jako při vlastnoruční výrobě. Moc nám v cukrařině pomohla maminka mého manžela, jejíchž skvělých zákusků se dnes prodává v obchodě a v restauraci několik stovek denně. Vše je o to zajímavější, že moje tchýně je vyučená klasická cukrářka, která až ve svých 60 letech začala pracovat s docela neznámými surovinami. Dnes je sama nadšená a právem pyšná, že už umí třeba i svatební dort s marcipánovými růžičkami z pšeničného sirupu, obarvenými šťávou z červené řepy…

Problém není v tom, že by biopotraviny byly předražené, nýbrž spíše v tom, že ty konvenční jsou extrémně levné. Zároveň také platí, že nelze srovnávat cenu biopotravin s cenou jejich chemické imitace. Např. hrst jahod přijde dráž, než pouhé jejich aroma, proto je jogurt u nás dražší... Do ceny běžných potravin dále nejsou promítnuty veškeré náklady vznikající při jejich výrobě, jako např. energeticky náročná výroba hnojiv a pesticidů, znečišťování spodních vod a přírody, zvyšující se náklady na lékařskou péči, kterou lidi potřebují, když svou stravu odbývají. Myslím, že cena biopotravin je spravedlivá, protože biopotraviny prostě vyžadují více práce – např. místo postřiků je u nich nutné ruční pletí. Nepoužíváme konzervanty a máme proto kratší záruční dobu a hrozí nám větší riziko ztrát, atd. Každý z nás se ale může svobodně rozhodnout, jakou potravu upřednostní. Uklidňující je fakt, že ve vyspělých zemích upřednostňuje biopotraviny a produkty z ekofarem stále více lidí, a to i přes jejich vyšší cenu. Věřím, že Česká republika nebude výjimkou.

Hlavní je nejít na to násilným přesvědčováním. Objevitel zdravé stravy někdy potřebuje čas, aby to pochopil… I pro mě bývalo utrpením sledovat, co mí blízcí jedí. Hubovala jsem jim, vyprávěla hrozivé příklady kontaminace potravin a vyčítala jim, že své nemoci si způsobují sami tím, co jedí. Ale potom mi naštěstí došlo, že tímto je proti sobě i proti zdravějšímu jídlu jen popudím. A tak jsem jim raději zkusila jít příkladem. Mé okolí zaregistrovalo mou proměnu, byla jsem plná energie a moje věčné nachlazení ustupovalo! Začala jsem i doma pořádat biopárty a bylo pro mě zadostiučiněním, když se všichni divili, co dokážu z biopotravin uvařit a když po mně chtěli recepty. Někteří potom na vlastní kůži poznali, o kolik se díky novému jídelníčku lépe cítí a už při něm zůstali… A o to jde myslím ze všeho nejvíce: dát lidem informace, aby pochopili, že chřipka na ně neskáče, ale že chřipce vytváří oni sami podmínky svou stravou a celým životním stylem. Je důležité vnitřně se přesvědčit o tom, že každý den mohu udělat nějakou změnu a podpořit tak své zdraví, zdraví celé rodiny a stejně tak i péči o přírodu a o pohodu zvířat.

Makrobiotika je celkový životní styl. Klade velký důraz na hlubší souvislost mezí tím, co jíme a našim duševním i fyzickým zdravím. Nemoc vnímá jako přirozenou snahu těla vrátit se do harmonického stavu zdraví. Makrobiotická strava před 500 lety byla vlastně normální strava našich předků – chemicky nerafinovaná, plnohodnotná a hlavně domácí a sezónní strava - zejména obiloviny, luštěniny, zeleniny, polévky, kysaná zelenina, ořechy, sušené ovoce, ryby, občas v zimě i nějaké maso! Pro posílení imunity, makrobiotika radí v našem klimatickém pásmu omezovat extrémní potraviny (cukr, tvrdý alkohol, exotické ovoce a džusy) a pak i potraviny, které zatěžují či zahleňují náš organizmus, který je dnes již hodně oslaben – maso, bílá mouka či mléčné výrobky. Bohužel mnozí, kteří se cítí být vyznavači makrobiotiky, si z jídla vytvořili modlu, celé dny myslí pouze na to, co budou jíst, jak by se měli zase pročistit, mají strach sníst něco mimo domov a místo otevření se životu se uzavírají ke svému talíři a vyčleňují se ze společnosti. Bohužel tito lidé šíří svým příkladem pokřivený význam slova makrobiotika.

Vegetariánství se méně zabývá tím, co jíst (ve srovnání s makrobiotikou), ale již z významu slova spíše tím, co z jídelníčku vyloučit. Vegetarián je ten, který se z různých důvodů (etických, zdravotních, ekologických, náboženských ...) vyhýbá živočišným produktům. Za vegetariána se dá označit člověk, který jí dostatek luštěnin, obilnin, zeleniny, vyhýbá se kromě masa i sladkostem či chemicky rafinovaným potravinám. Ale vegetarián může být i člověk, který jí denně čokolády, sušenky, barvené limonády, mnoho mléčných slazených výrobků či exotické džusy a ovoce. To je strava, která postupně imunitní systém dosti oslabuje. Takže vegetarián může být velmi zdravý, ale stejně tak si postupně může své zdraví i poškodit.

BIO je jakási společná platforma nebo nadstavba, protože jíst kvalitu bio může vyznavatel jakéhokoli výživového směru od makrobiotiky, přes dělenou stravu až po vepřo-knedlo-zelo s pivem. Označení bio souvisí zejména s ekologicky šetrným zemědělstvím, s přirozeným chovem zvířat a s vysokou kvalitou ŽIVÝCH potravin, které nesmí obsahovat chemické látky, hormony, umělá barviva či konzervanty. Bio bylo před vznikem chemického a potravinářského velkoprůmyslu všechno. Proto bych ráda poopravila případné předsudky čtenářů, kteří si myslí, že bio je jen “zrní”, nebo že bio je jen pro nemocné. Není. V dnešní době, kdy konzumujeme cca 3 kg chemických látek v běžných potravinách ročně, kdy alergie na všechno je běžná součást našeho života, kdy jsou zvířata týrána ve velkochovech a kdy používané chemikálie zamořují přírodu a řeky, cítím slovo bio jako postoj člověka, který je zodpovědný za vlastní zdraví, za přírodu, osud zvířat a budoucnost celého života. Jíst bio vnímám jako předpoklad zdravějšího života a doporučuji alespoň základní orientaci v tom, co zdraví podporuje a co ho oslabuje... je určitě lepší jíst biouherák než normální uzeniny plné karcinogenních dusitanů, ale pokud budeme jíst denně maso, i když bio, čokoládu, i když bio, pomůžeme přírodě a zvířatům, ale své zdraví příliš nepotěšíme.

Tyhle lidi bych v první řadě chtěla uklidnit. Už to, že byli schopni si uvědomit, že stravování typu “junk food” je zhoubné, znamená začátek jejich úspěchu. Připomeňme, že junk food česky označuje nepřirozenou, či “nečistou” stravu, která obsahuje chemické přísady (dochucovadla a konzervanty), minimum živin, mnoho kalorií a pořídíte ji za levné ceny. Typickým příkladem jsou všechna rychlá občerstvení, polotovary do mikrovlnek, barevné limonády, uměle slazené jogurty, uzeniny a vůbec všechno, co je konzervované, chemicky rafinované, trvanlivé a nečerstvě uvařené… Zdravou stravou naproti tomu rozumíme přírodní výživu, a tedy potraviny živé - co možná nejméně uměle upravované. Ačkoliv existují různé názorové proudy, vždycky jde o jídlo, u něhož lze prokázat kvalitní původ nejlépe z ekologického zemědělství, šetrné zpracování, což znamená zachování většiny vitaminu i minerálů a samozřejmě také minimum škodlivých látek. Takže kdybych to měla shrnout, chceme-li ozdravit svůj jídelníček, omezme potraviny z první skupiny a zařaďme v co možná největším množství potraviny z té druhé. Každá změna, byť i sebemenší, má smysl, a to v každém věku. Regenerace lidského organizmu totiž postupuje daleko rychleji než jeho degenerace! A hlavně si nenechejme vzít náladu žádnými dogmatickými doporučeními. Nezapomínejme na to, že jsme to vždycky my sami, kdo nejlépe víme, jak na nás konkrétní potraviny působí. Co je pro jednoho v určitém období lékem, může být pro jiného jedem. Přemýšlejme, experimentujme, naslouchejme své intuici a nebojme se být sami sobě poradcem i léčitelem. A hlavně nedopusťte, aby se z jídla stal zdroj strachu či konfliktů v rodině!