Mezi vánočními svátky jsme se dali znovu do pohybu. Tentokráte jsme volili lépe a do vnitrozemního horského města Danangu se dostali velmi pohodlným minibusem.
Danang nás ovšem příliš nenadchl. Toto krásně situované město je výletním místem pro místní i zahraniční turisty. To bohužel znamená spoustu kýčovitých atrakcí; mezi nimi i za kovboje převlečené Vietnamce...
Pokračovali jsme v cestě do dřívějšího hlavního města Jižního Vietnamu -
Ho Chi Minova města neboli Saigonu, jak ho mnozí nazývají dodnes.
Saigon má velmi osobitou atmosféru. Jako každé jiné město Jihovýchodní Asie jsou i zde tisíce motorek a motorikš.
Pohybovat se ulicemi, po kterých proudí proudy neuspořádaných dopravních prostředků, je pro pěšího turistu dost těžký oříšek. Jediná šance je proto najmout si vlastní motorku i s taxikářem, spolehnout se na jeho řidičské umění, přitáhnout kolena co nejvíce ke stroji a nechat se unášet tempem města. Co je v Saigonu jiné, je však ponurá atmosféra vyvolaná spojením samotného názvu s válkou USA proti Severnímu Vietnamu, často připomínanou především západní filmovou tvorbou. Alespoň my jsme tuto ponurost cítili z celého města.
Saigon byl hlavním sídlem pro-americké vlády Jižního Vietnamu a pozdějším centrem americké armády operující po celém území Jižního Vietnamu. Právě ze Saigonu byly od roku 1965 koordinovány útoky proti Severovietnamské armádě na komunistický
Vietkong.
Pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem Saigonu je proto válečné muzeum, tematicky orientované na válku v letech 1965-1975 (teprve před několika málo lety byl změněn název neboť Muzeum amerických válečných zločinů neodpovídalo současné snaze Vietnamu o obnovení ekonomických vztahů s USA) vystavující řadu autentických fotografií, komentářů a zbraní používaných převážně americkými vojáky.

Pestovanie ryže - Vietnam
Mezi další turistická místa patří i původní americká ambasáda, z jejíž střechy prchali v helikoptérách poslední stovky amerických občanů těsně před tím, než do města vstoupila vítězná Severovietnamská armáda a Vietnam sjednotila do dnešní podoby.
My jsme zde strávili pár dní potřebných na vyřízení nutných formalit. Čekalo nás ještě několik dnů v deltě Mekongu – nejintenzivněji obdělávaném místě Vietnamu s 80% produkce veškeré rýže, která se ve Vietnamu pěstuje, tedy v pestré mozaice rýžovišť protkané neuvěřitelně hustou sítí kanálů a kanálků.
Posledním naším cílem byly tunely nedaleko města
Cu Chi a hlavní sídlo Caodaistů v Tay Ninhu.