Cesta z hranice do hlavního města Phnom Phenu nám připomněla noční můru při cestě z Laosu do Vietnamu. Tentokráte byl naším největším nepřítelem prach, který se do minibusu valil ze všech škvír a děr a i přes kapesníky u nosu nás dusil. Po pár hodinách jízdy si všichni cestující byli podobni. Jakékoliv individuální rysy byly překryty silnou vrstvou červenavého prachu, který z nás všech udělal života zbavené zkameněliny.

Do Phnom Phenu jsme dojeli za tmy, zcela přidušeni, a tak jsme jako obvykle padli vysílením do postele.

Phnom Phen a Killing fields

Na rozdíl od Saigonu je Phnom Phen klidnější a malebnější. Typickou zástavbou jsou dvouposchoďové domky s balkony z doby francouzských kolonialistů, lemující široké, většinou neasfaltované ulice. I zde je však přítomna tíživá atmosféra nedávného utrpení a násilí. Město bylo totiž hlavním dějištěm hrůz Polpotova genocidního režimu Rudých Kmérů, při kterém byly „napraveny“ smrtí dva z celkových osmi milionů obyvatel Kambodži.

Nejnavštěvovanějším místem je bývalá věznice, kde byli všichni podezřelí shromažďováni, mučeni a následně dopraveni za město na neblaze proslulá „Killing fields“, kde byli primitivními metodami zabiti a zakopáni do společných hrobů.

Přesto, že opuštěné vězení není nic jiného než pár chátrajících budov, fotografií a obrazů, má i po dvaceti pěti letech velmi skličující atmosféru. Bývalé gymnázium, ležící uprostřed města, bylo za Polpota, v roce 1975 ohrazeno vysokou zdí a ostnatým drátem, v bývalých učebnách byly narychlo vybudovány cely o velikosti pouhých tří metrů čtverečních a přízemní prostory se staly místem výslechů a mučení podle těch nejdivočejších představ. Krutost výslechů Rudých Kmérů je pověstná. Teprve v roce 1978 byli Rudí Kmérové vyhnáni Vietnamskou armádou, vyprovokovanou drobnými pohraničními střety.

Vietnamci byli po vítězství nad americkými imperialisty „při chuti“ a nebáli se dalšího otevřeného konfliktu. Rudí Kmérové tak byli zatlačeni do džungle na thajské hranici, odkud hrozili drobnými útoky až do nedávných let. Známými případy jsou jejich přepady vlaků, při kterých byla zajata, mučena a nakonec popravena celá řada cizinců. V dnešní době však přestávají být tolerováni a podporováni thajskou vládou, jejich odboj ztrácí na intenzitě a bojovníci se vracejí do běžného života.