Ministr životního prostředí Libor Ambrozek vyslyšel výzvu sdružení Arnika a mezinárodní ekologické organizace Worldwide Fund for Nature (WWF) a nechal si odebrat vzorky krve, aby na vlastním příkladu dokumentoval, jaký vliv má znečištění prostředí na zdraví člověka. Výsledky rozboru dnes zveřejnil.

Výzva WWF ministrům, aby si nechali testovat svoji krev na přítomnost nebezpečných látek, souvisela s přípravou nového evropského systému nakládání s chemickými látkami, známého pod zkratkou REACH [1]. „Ten by měl zabezpečit, aby se minimalizovala rizika pro zdraví lidí a zároveň dopady na životní prostředí. Používání nejnebezpečnějších látek by mělo být povoleno jen do určitého data, což by mělo stimulovat hledání méně rizikových alternativ,“ vysvětluje stručně ministr Libor Ambrozek.

Jeho krev byla testována na přítomnost pěti skupin nebezpečných perzistentních organických látek. Například organochlorovaných pesticidů (jako je DDT [2] či hexachlorbenzen), polychlorovaných bifenylů (PCB) [3], bromovaných zpomalovačů hoření (PBDE a dalších), ftalátů či polyfluorovaných látek.

Ukázalo se, že krev ministra je kontaminovaná především látkami jako PCB a DDT. To svědčí o vyšším výskytu těchto látek v bývalém Československu. Pesticid DDT se používal především v zemědělských oblastech. „K těm patří i jižní Morava, kde jsem prožil většinu života,“ říká ministr Ambrozek. Na jihu Moravy se také v chemických provozech používaly ve zvýšené míře PCB. V krvi ministra Ambrozka rozbor odhalil také látku, která se používá jako zpomalovač hoření (PBDE) v kobercích, záclonách, potahových tkaninách anebo v krytech počítačů.

„Na rozdíl od PCB anebo DDT se tyto látky i nadále vyrábějí a jejich celosvětová spotřeba roste,“ poznamenává Jindřich Petrlík, vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů sdružení Arnika. Naopak nízké hodnoty byly v ministrově krvi naměřeny u ftalátů.

Podobně jako český ministr životního prostředí výzvu WWF vyslyšelo dalších 13 ministrů či náměstků ministrů z 12 zemí Evropské unie [4]. Celkově se v krvi ministrů našlo 55 ze 103 sledovaných látek. „Všichni ministři jsou kontaminovaní průmyslovými chemickými látkami, jejichž důsledky pro lidské zdraví ještě nebyly úplně prozkoumány,“ komentoval celkové výsledky Karl Wagner, vedoucí kampaně DetoX ve WWF. Všechny tyto látky ale spojuje to, že se jejich obsah v krvi a tkáních kumuluje a tělo je nedokáže nijak odbourat. U řady z nich se prokázalo, že mohou vést k hormonálním poruchám. „REACH by měl pomoci do budoucna takovým rizikům předejít. Pokud se ovšem podaří prosadit jeho dostatečně přísnou podobu,“ doplňuje Petrlík.

„Z desetitisíců dnes používaných chemických látek máme dostatečné informace o jejich vlivech na zdraví jen u zlomku z nich. To by měl REACH změnit. Arnika usiluje o prosazení požadavků evropských nevládních organizací, které prosazují dostatečně účinný REACH,“ zdůrazňuje Petr Hrdina ze sdružení Arnika.

V loňském roce už postoupila obdobný test evropská komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová. Její krev se tehdy testovala na přítomnost 77 toxických látek a rozbor ukázal, že její krev jich obsahuje 28. „Za pár generací jsme v sobě nahromadili tisíce chemických látek, které naši dědové neznali. Nikdo z nás neví, co všechno v sobě má a jaké účinky může od tohoto koktejlu očekávat,“ komentovala Wallströmová tehdy smutný výsledek testu.

Poznámky:

[1] Nová chemická politika EU (tzv. REACH) předložená Evropskou komisí loni v říjnu sjednocuje pravidla pro chemické látky, které jsou již na trhu i pro ty, které jsou zatím ve fázi vývoje. Zavádí systém registrace všech chemických látek vyráběných v množství nad 1 tunu ročně. Podle produkovaného množství či stupně možné nebezpečnosti pak část chemických látek bude muset být vyhodnocena z hlediska svých vlivů a v případě škodlivosti schválena k používání. REACH by tak měl odstranit dnešní stav, kdy o více než 90% látek používaných v EU neexistují údaje o jejich vlivech na zdraví a životní prostředí.
[2] Používání DDT bylo v Československu zakázáno v roce 1973.
[3] Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtějšími látkami v odpadech. Již při velice nízkých koncentracích mohou poškozovat hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB, onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
[4] Testu se podrobili ministři životního prostředí Libor Ambrozek, Jan Erik Enestam (Finsko), Serge Lepeltier (Francie), Alun Michael (Velká Británie), László Miklós (Slovensko), Christina Narbónová (Španělsko), Miklós Persányi (Maďarsko), Hans Christian Schmidt (Dánsko, byl ministrem v době testu) a Lena Sommestadová (Švédsko), náměstci ministrů životního prostředí Olavi Tammemäe (Estonsko) a Roberto Tortoli (Itálie) a ministři zdravotnictví Constantina Akkelidouová (Kypr), Mihaly Kokeny (Maďarsko) a Juozos Olexas (Litva).

Další informace:

Sdružení ARNIKA

PANDA.org

Chemical reaction.org

Chemical reach

Monitor